čtvrtek 12. 8. 2004
Grosák ráno v útrobách stadionu našel luxusní sprchu. No, vlastně spíš vedle rozpadlých záchodů vytékala utrženým kohoutkem ze zdi studená voda. Proti horským potokům to nebylo nic moc, ale všichni jsme uvítali, že se můžeme umýt. Tîrgu Mureş jsme jen tak prošli. Nebylo to nic moc město, rozhodně ne pro turisty jako Sighişoara. Dvakrát jsme na ulicích viděli pracovní čety vězňů v oranžových vestách, které hlídali dozorci se zbraněmi. Když jsem se je pokoušel vyfotit, dostalo se mi výstrahy.
Ukrutným courákem jsme dál jeli do Cîmpiu Turzii s přestupem v Razboieni. Málem jsme ale nechali Radima na nádraží na záchodě. Doběhli se Šárkou vlak jen se štěstím. V Cîmpiu Turzii čekal před nádražím kyvadlový Ikarus do Turdy. Bylo to hnusné město, ale místní revizoři nám poradili jak se dostaneme k soutěsce Cheile Turzii, která byla naším cílem. Poprvé jsme se svezli místním velkým autobusem. Sice byl ještě horší než vlaky typu personal (to je co říct), ale řidič byl velmi veselý a docela si s námi rumunsky pokecal. Tedy spíš na nás. Vyhodil nás ve vsi pod soutěskou.
Po hodině cesty po rozpálené betonové silnici do kopce jsme našli menší autokemp se spoustou odpadků a špinavým potokem, kde jsme se ubytovali.
pátek 13. 8. 2004
Ráno jsme vstali brzy a už v devět odcházeli. Soutěska mezi skalami vysokými cca 300 m byla pěkná, ale s placeným vstupem. Podívali jsme se i do slepé jeskyně, kde se dříve ukrývali psanci. Na horním konci soutěsky jsme došli do vesnice Petreştii de Jos. Všude tam bylo horko a mrtvo. Před místním úřadem stál náklaďák. Tři kluci, kteří v něm seděli, nás ale odmítli svézt. Zkusili jsme se zeptat i na úřadě, před kterým stály 4 osobáky, ale nevyšlo to. Prý měli moc práce. Ve skutečnosti seděli v zasedací místnosti, kde se vzájemně masírovali. Autobus v této obci neexistoval.
Když jsme se s místními nedohodli, vyrazili jsme pěšky směrem k vlaku v Turdě. Měli jsme štěstí, ještě před koncem vesnice zastavila pekařská dodávka. Sice bez vzduchu ale ještě s jedním rumunským stopařem nás za krabičku cigaret dovezli do Turdy na místo, odkud jsme včera odjížděli autobusem. Shodou okolností to bylo i místo, kde se braly placené stopy.
Se šíleným řidičem jsme dojeli k nádraží v Cluj-Napoce. To už bylo velké město se smogem, zácpami, 300 tisíci obyvateli, univerzitou, tramvajemi a trolejbusy. Tady jsme se rozdělili. My s Lenkou, Grosákovými a Kšírovými jsme se vmísili do pizzerie mezi kravaťáky a jali se utrácet ještě nějaké peníze. Karlos s Radimem a Šárkou vyrazili do města do horka a smogu.
Cesta vlakem dál do Oradey (153 km) trvala dlouhých 5 hodin. Pokladní na nádraží na nás ne nadarmo koukala divně, když jsme si kupovali levnější lístek na vlak personal místo rychlejšího accelerate, rapidu nebo intercity. Dojeli jsme až za soumraku. Přesto byl před nádražím hned k dispozici hlouček taxikářů, kteří tušili, že jedeme na hranice.
Přechod hranic proběhl bez potíží, přešli jsme hladce podél front kamionů do civilizovanějšího Maďarska a zároveň si přeřídili hodinky zpět na náš čas. Už byla tma, šli jsme pěšky do Biharkeresztese, kde jsme nějakou dobu marně hledali místo k táboření. Nakonec jsme se shodli, že na Šárky návrh postavíme stany přímo na kraji nádraží, odkud nám měl ráno v půl desáté jet vlak.
sobota 14. 8. 2004
Bohužel jsme spali přímo u výhybky, kde v noci řadili nákladní vlak. Jediný Karlos to zaspal (ostatně jako všechno). Do rána se vedle nás zjevil ještě ministan dvou Maďarů, ale ti hned ráno zmizeli. Místní nádražák byl docela přívětivý. Maďarský vlak jsme ocenili – bez žebráků, čistý, s použitelným záchodem a hlavně s dvojnásobnou rychlostí.
Přestupovali jsme v Budapešti, kde jsme měli plánovanou přestávku asi 5 hodin. Prošli jsme si centrum, lehce nás okradli ve směnárně, Grosák se projel metrem a tramvají, zjistili jsme, že je tu příšerně draho a za bouřky si zahráli Macháčka v průchodu mezi turisty. Při odjezdu jsme trochu bojovali o místo ve vlaku, ale nakonec jsme se úspěšně nacpali do dvou kupé.
neděle 15. 8. 2004
Ve vlaku nás několikrát vzbudili celníci. Taky jsme dost dlouho stáli v Rajce a v Kútech. Jinak ale cesta proběhla hladce a kolem půl šesté ráno jsme se úspěšně vrátili do Prahy.
: předchozí dny : den 11.-14. / 14 :
: nahoru : o úroveň výš : hlavní stránka :
Napište mi: