Můj spontánní výlet do Malajsie měl být lékem na duši. Což se částečně povedlo. Poprvé jsem zažil Asii, a to řekl bych v koncentrované podobě. Malajsie je hodně islámská, ale ne ortodoxně, hodně buddhisticko-taoisticko-konfuciánsko-čínská, hodně hinduisticko-indická, trochu křesťanská, trochu koloniální a ještě malinko původně aboridžinská země.
První a zároveň nejsilnější dojem, který jsem si z ní odnesl, je všudypřítomná vzájemná tolerance mezi všemi rasami a vyznáními. Ta se projevuje také vůči cizincům. Zhruba desetinu populace tvoří zahraniční pracovní síla z okolních asijských států. I turista se má dobře, skoro všichni mluví anglicky a chtějí mu pomoci nebo se aspoň na něj usmát a zeptat se odkud přijel. Nikdo ale není dotěrný ani nepříjemně neciví.
Malajsii jsem poznal jako zemi srovnatelně bohatou a rozvinutou s Českem, ale pro našince snesitelně levnou, zemi s vynikajícím a levným jídlem, zemi snažící se o zachování přírodního bohatství a zemi neuvěřitelně horkého a vlhkého skleníkového klimatu.
Doporučuji navštívit. Nebo aspoň juknout na fotky a pročíst deník.
: nahoru : hlavní stránka :
Napište mi: